Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem si to musel udělat sám

12. 05. 2008 8:49:42
Tento příběh věnuji všem, kteří v mém minulém povídání o mužských nákupech ve mě odhalili hňupa, despotu a jinak neschopného blba. A taky těm, kteří si to vysvětlili tak, že jsem lakomý sobec, který si ze sebe dělá srandu a nechce takové potěšení dopřát někomu jinému. Přeberte si to sami.

Předesílám, že žiji v manželství již pětačtyřicet let. A to prosím nepřetržitě s jednou manželkou. Všimněte si, že nezdůrazňuji, že se jedná o manželství šťastné, spokojené a vyrovnané. Pokud by tomu tak nebylo, musel bych být duševně zaostalý, abych to tak dlouho vydržel.

Teď už jsme se ženou oba v důchodu a více si užíváme toho, na co v průběhu předchozích let nebyl čas anebo dost příznivé podmínky. Protože si ve svém věku zachováváme duševní i fyzické síly, můžeme se věnovat i všem radovánkám vysloveně manželským.

To že nám to v manželství klape, ale neznamená, že je bez problémů vždy a všechno. Jako například nedávno. Moje žena po delší dobu začala naprosto bez příčiny ignorovat jeden ze základních prvků manželského soužití. A právě ten, který mám obzvláště rád. O takovou věc si člověk pochopitelně neřekne přímo a neomaleně. Tak jsem se jí to snažil taktně naznačit a upozornit, že mi ta záležitost dost chybí. Ale bez výsledku. Když ten neudržitelný stav trval již nesnesitelně dlouho – snad týden nebo dokonce deset dnů - rozhodl jsem se věc řešit radikálně. A to tak, že si to prostě udělám sám.

Mám v našem domě svůj kout, kde nerušeně vykonávám většinou různé opravářské a údržbářské práce a myslel jsem, že tam budu mít klid i pro tuto akci. Po krátké přípravě jsem s tím začal hned po ránu, prostě už mi to dost chybělo. Byl jsem právě v nejlepším, když soukromí mé intimní chvilky narušila moje žena. Vstoupila naprosto nečekaně v okamžiku, kdy jsem si žmoulal pytlík. Strnula jak Lotova žena a já jsem zrudnul až po palce na nohou.

- Tak to jsi dědku snad nemusel! Po tolika letech!

Zpravidla mě takhle ošklivě neoslovuje, ale tentokrát byla viditelně rozhořčena až do krajnosti. Otočila se a nasupená odešla.

Co jiného mi v té situaci zbývalo, než svou nepříliš povedenou akci ukončit do ztracena, uklidit po sobě a jako zpráskaný pes se vrátit do společných obytných prostor. I když to u nás bývá naprosto výjimečně, ten den byla tichá domácnost.

Ledy se prolomily až navečer. Ve chvíli, kdy jsem to už nečekal, přistoupila žena ke mně a bylo jasné, že mi odpustila.

- Tak tohle už mi víckrát nedělej. Nějak jsem pozapomněla, že to máš tak rád a nějaký čas jsem tě zanedbávala. Smažeme to a dnes večer si opravdu užiješ.

A opravdu, ten večer jsem si užil nadmíru. Byla gulášová polévka, kterou mám tak rád a ve dnech následujících vynikajících domácích polévek nepřeberné množství. Abych si už zase nemusel někde v ústraní sám trapně dělat asijskou polévku z pytlíku.

PS: Jakou máte vy zkušenost s přípravou pytlíkových polívek? Já jsem ty kroucené nudle při prvním vaření z nezkušenosti nechal vcelku, ale vznikl z toho tak neforemný chumel, že se to nedalo lžící nabírat. Takže teď si je v pytlíku požmoulám nadrobno a nudle mají po spaření horkou vodou podobu kousků těstovin, které se konzumují bez problémů.

Autor: Rudolf Votruba | pondělí 12.5.2008 8:49 | karma článku: 36.71 | přečteno: 9617x

Další články blogera

Rudolf Votruba

Únorové aktuality - vlnění, Viagra a požár

Nejspíš také sledujete, co se kolem nás doma i ve světě děje. Sleduji i já, i když povětšinou s nechutí a odporem. Připadá mi to jako dialog němých s hluchými. Počínaje naší obcí, přes parlament a vládu tohoto státu až po EU.

22.2.2016 v 8:29 | Karma článku: 7.48 | Přečteno: 190 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Maluj zase obrázky

Minulou sobotu jsem po padesáti letech vzal do ruky barvičky, kterým jsme kdysi říkali: „Vodovky ”. Má láska, jež mi ty barvičky půjčila a věnovala mi papír ze svého draze nakoupeného bloku, jim říká: „Akvarelové barvy.”

23.9.2017 v 0:45 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Roman Janas

Pomozte šířit příběhy válečných zajatců

Vážení přátelé, známí i neznámí, dovolte mi vás poprosit o vaši pomoc. V loňském roce to nevyšlo, i přesto se mi povedlo válečnou expozici, za pomoci mnoha hodin práce a drobných sponzorů, uvést do fungujícího stavu.

22.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 98 | Diskuse

Alena Křehotová

„Vajíčko? Malíři?“

Malíři? Vajíčko? – Pro toho mám svíčkovou... Tohle z báječné televizní série Taková normální rodinka, napsané podle knížky Fan Vavřincové, s nezapomenutelnou Danou Medřickou, je naše oblíbená hláška vždy, když je třeba vymalovat.

22.9.2017 v 17:07 | Karma článku: 6.46 | Přečteno: 169 | Diskuse

Lucia Rien

V zajetí

Svoboda. Je? Existuje vůbec? Je někdo z nás doopravdy svobodný? Co to vlastně znamená svoboda? A proč po ní tak neskonale toužím? Poradí mi někdo návod na život? A ve své podstatě.. O co tady sakra jde?

22.9.2017 v 16:46 | Karma článku: 4.62 | Přečteno: 139 | Diskuse

Jiří Jiroudek

"Obávám se dne, kdy vývoj technologie předčí vzájemné lidské vztahy. To potom svět ...

To potom svět bude mít GENERACI IDIOTŮ"! Albert Einstein. I vzhledem k současnosti ten citát až zamrazí.

22.9.2017 v 14:49 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 11 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 22274
Jsem výběhový typ člověka, který zastává archaické názory a zvyklosti, jako je slušnost, ohleduplnost a tolerance. Přes pokročilý důchodový věk věřím v možnosti a sílu Internetu. A proto jsem na tomto blogu. Více na: www.sazena.eu


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.